Jaké nejčastější mýty podle vás kolují kolem spánku miminek?
Těch mýtů je tolik, že ani nevím kde začít. Myslím si, že úplně nejčastější mýtus je, že miminko musí spát v postýlce, jinak bude na rodičích moc závislé a později ho tam nezvládnou přesunout. Přitom jsme závislý druh, jeden na druhém závisíme a navzájem regulujeme své emoce. Děti se k nám potřebují bezpečně připojit, aby se později mohly osamostatnit. Proto se nebojte, žádné rozmazlování opravdu u malých dětí nejde. V momentě, kdy budete chtít přesun uskutečnit, tak to uděláte a nezáleží na tom, zda to bude dnes nebo za půl roku, později to nebude těžší, bude to stejné.
Dalším velice častým spánkovým mýtem, který šíří hlavně zastánci spánkového tréninku je, že pokud nenaučíme dítě samostatně bez naší pomoci usínat, pak si nedokáže samo spojovat spánkové cykly a nikdy nebude spát celou noc. To je velká hloupost! K propojování spánkových cyklů musí každé dítě dozrát, některé to umí hned, jiné třeba až v roce. Často se rodiče trápí krátkými denními spánky jejich dětí, ale samostatné usínání bez rodičovské podpory není řešení. Děti naopak potřebují naši pomoc s přejitím do dalšího cyklu, aby to časem zvládly samy. Takto děti fungují, potřebují vše tisíckrát zopakovat, vidět, cítit, aby to zvládly samy. Všechny děti jednou budou usínat a spát bez vaší pomoci a vy na to budete ještě s láskou vzpomínat. Protože život je krátký a nikdo se neohlíží za svým životem s tím, že své děti příliš uspával, nosil, mazlil a miloval.
Zmínila jste spánkový trénink. Funguje? Jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
Samozřejmě, že nějakým způsobem funguje, jinak by ho nedělalo tolik lidí na světě. Jde ale o to, co si představíme pod pojmem fungovat. Neznamená to, že bude dítě spát celou noc bez probuzení se. U některých dětí ale opravdu může fungovat tak, že přestanou signalizovat svoje potřeby — pokud se probudí, nebudou volat na své rodiče, protože po předchozím tréninku ví, že by rodič stejně nepřišel. Kanadský vývojový psycholog Gordon Neufeld dělal výzkum spánku kojenců po spánkovém tréninku ve věku 6 až 12 měsíců. U 42 % zjistil, že spánkový trénink neměl na noční spánek vůbec žádný vliv. Nenastalo žádné zlepšení a méně probouzení.
Trénink spánku není dlouhodobé řešení, protože nejdete do hloubky, neřešíte příčinu toho, proč je spánek takový, jaký je. Nezohledňuje regrese, spurty, nemoci, vývojové milníky, růst zubů nebo separační úzkost. Děti, které prošly spánkovým tréninkem, stále prochází všemi běžnými problémy se spánkem jako ostatní v jejich věku. Ale pokud se naučily nesignalizovat, pak bude mnoho z nich ležet v postýlce vzhůru a nebudou volat rodiče. Pokaždé, když dítě projde regresí, úzkostí, vývojovou změnou, bude možná muset rodič trénink zopakovat. Spánkový trénink má být jakousi zkratkou pro rodiče, ale pamatujte na to, že nic v rodičovství nejde vyřešit rychle. Jednáme s jedinečnými lidskými bytostmi. Chtěli bychom, abychom volali o blízkost našeho milovaného a on nepřišel? Z toho myslím jasně vyplývá, že výhody nevidím žádné. Nemáme žádné přímé důkazy, že je spánkový trénink škodlivý, ale díky práci vývojových psychologů máme velké množství těch nepřímých.
Těch spánkových problémů, se kterými se rodiče setkávají, je opravdu hodně. Zmíním třeba probouzení se každou hodinu, dlouhé uspávání, noční bdělé okno, ranní brzké vstávání ... S čím se podle vás rodiče potýkají nejčastěji?
Nejčastěji se setkávám se zdlouhavým uspáváním. Je to ale způsobené domněnkou, že dítě musí chodit spát na čas nebo že když už jednou vejdeme do ložnice, tak přeci nemůžeme vyjít. Tak to není a existuje jednoduchá rada: Pokud dítě neuspíte během třiceti minut, běžte dělat něco jiného, hrajte si, tančete, prohlížejte si knížku a za dalších patnáct, třicet minut zkuste uspávání znovu. Důležité je být u uspávání v klidu, protože to je chvíle, kdy se opět to, jak se cítíte vy, promítá do pocitů dítěte. Pokud jste frustrovaná, nervózní a podobně, pak se dítěti rozsvítí červená kontrolka a řekne si: Teď tedy určitě spát nebudu, protože mamince něco je, nejsem v bezpečí. V momentě, kdy si rodiče toto všechno uvědomí, začnou se často při uspávání střídat a celá rodina je více v klidu. Taková uvědomění hodně pomáhají a přináší úlevu.
Můžeme malým dětem se spánkem nějak pomoct? Existují například nějaké bylinky, homeopatika ... ?
Nejsem zastáncem bylinek, homeopatik, sirupů a podobně na zlepšení spánku. Pokud dítě nemá něco naordinované přímo od lékaře, pak bych do ničeho takového nešla, protože to opět nevyřeší příčinu problému, pokud nějaký existuje. Dokud se dítě kojí, není dobré přerážet vůni mlíčka ničím jiným. Nedoporučují se používat ani žádné vonné svíčky. Co je super a využitelné do každovečerního rituálu je masáž. Tu bych všem doporučila. Miminko se uvolní, maminka se taky uklidní, a to je před uspáváním a spánkem důležité. Na takovou masáž doporučuji mandlový olej nebo směs přírodních olejů na masáž. Mandlový olej obsahuje mimo jiné hořčík, který je na neklid velice účinný, navíc je bez parfemace.
A na závěr - kdybyste měla dát rodičům miminka jednu radu, která se týká spánku, jaká by to byla?
Buďte pro své dítě podporou, následujte jeho potřeby, nebojte se uspávat, nosit a mazlit a ono vám to milionkrát vrátí!
O Anně
Anna Růžičková je spánková konzultantka pro děti do čtyř let. Sama má ročního syna Jakuba. Poslední rok intenzivně studuje spánek dětí a zároveň pomáhá rodičům, ať už přes instagramový účet @spanekmiminek nebo díky individuálním konzultacím. Momentálně píše svou první knihu o spánku a na mateřské dovolené se ráda odreaguje čtením knih nebo právě psaním článků pro rodiče.
