Anno, z mého okolí mám pocit, že miminek, které položíte do postýlky a ony samy usnou, je opravdu menšina. Co může maminka dělat, když má doma malého nespavce?
Hlavní a nejdůležitější je, aby byla maminka v klidu. I když se to zdá nemožné, zkuste si každý den najít třicet minut pro sebe, kdy nebudete nic dělat, na nic myslet a prostě si to hezky užívejte. Taky je důležité, abyste si nic nevyčítala a necítila vaši situaci jako selhání. Je normální, že děti nespí tak, jak bychom si představovali nebo tak jako my. Vždy rodiče povzbudí, když se dozví, že probouzení se je pro děti obranný mechanismus. Pokud však miminko vůbec nechce spát, ať už přes den nebo v noci, nebo vstává v noci každou hodinu, je potřeba se poradit s odborníkem — pediatrem nebo spánkovým konzultantem. Na Isla-Grace nás učí, že neexistuje žádný spánkový problém, ale za probouzením stojí něco hlubšího, ať už je to trauma nebo zdravotní problém. Tím nechci maminky strašit, může to být i bolest bříška z nového jídla, tichý reflux, krátká podjazyková uzdička a další. Takže abych to shrnula, uklidněte se, udělejte si čas na sebe, vnímejte své miminko a vycházejte mu vstříc v jeho potřebách. A pokud si nejste jisté, obraťte se na odborníka. Od toho tady jsme.
Co jsou podle vás nejčastější chyby, které rodiče u spánku dětí dělají?
Největší chybu dělá naše společnost, ne rodiče. Pro mě je to až šílené, jak je potlačován přirozený mateřský a otcovský instinkt a jsem ráda, že se o tom čím dál více mluví a rodiče začínají dostávat podporu. Společnost nám dává určité vzorce, říká nám, co máme a nemáme dělat a jak je to správně. Ale v rodičovství by měl být každý sebevědomý, věřit si a hlavně dát na svou intuici. To mi u spousty rodičů chybí, ale nemyslím si, že je to jejich chyba. Momentálně jsme v určitém generačním střetu, co se týká výchovy dětí, a s tím je samozřejmě spojený i spánek. Spousta rodičů dostává rady od svých rodičů a prarodičů, které se jim nelíbí. Na druhou stranu bychom jim to neměli dávat za zlé, jelikož oni neměli tolik poznatků, jako máme my. Existovala jedna dvě knihy o spánkovém tréninku a ty si přečetla málokterá maminka. Většina se zeptala své maminky nebo pediatra a tehdy bylo vše nastaveno jinak. Tady bych rodičům doporučila nebojovat proti tomu, brát to jako něco, čím nám chtějí naši rodiče pomoci, promluvit si s nimi o tom, jak je to teď, a zkusit se vzájemně respektovat. Věřte si maminky a tatínkové, uvidíte, jak se vám bude v rodičovství mnohem lépe dýchat!
Co všechno ovlivňuje spánek miminek?
Těch faktorů je opravdu moc, ale můžu vás uklidnit, protože většinu z nich rodiče ovládají naprosto přirozeně a instinktivně. Jen občas přijde nějaká pochybnost, kamarádka poradí, maminka poradí, tchyně má spoustu námitek a pak začnou experimenty, které vlastně nikam nevedou. Na prvním místě je emoční pohoda, protože tím ovlivňujete emoce miminka. Spánek ovlivňuje i zdravotní stav dítěte. Dále je to temperament miminka, ale i jeho pečovatele, nejčastěji maminky. Často se stává, že má dítě naprosto odlišný temperament od maminky a vzniká tam jakýsi střet. Je proto důležité vědět, jaký má dítě temperament a jak s ním můžeme pracovat, abychom ho jako rodiče chápali. Dalším faktorem jsou vývojové milníky, při kterých často dochází ke spánkové regresi. Spánek ovlivňuje i těhotenství a příchod na svět, a s tím související traumata. A důležitý je samozřejmě i denní režim a rutiny, kojení/krmení a později přikrmování a stravování, spánkové prostředí, životní styl rodičů a jejich výchova, vzorce a mnoho dalšího.
Zmínila jste vývojové milníky. Jak se celkově v prvním roce života spánek dítěte vyvíjí?
V prvním roce dostávají naši nejmenší vyloženě zabrat. Vyvíjí se vše, co si jen představíte, a s tím samozřejmě i spánek. Vždy říkám, že bych si to teď rozhodně nechtěla zopakovat a jsem ráda, že to příroda zařídila tak, že si vlastně první tři roky života nepamatujeme, i když máme všechny události z tohoto období uloženy a ovlivňují nás v dospělosti. Do jednoho roku dítě prochází hned pěti spánkovými regresemi — nebo spíše progresemi, protože jde o žádoucí vývoj, kterým si projde každé dítě. Přicházejí také růstové spurty a rostou první zoubky. Děťátko začíná jíst nové potraviny. Změna spánku přichází i s vývojovými milníky, takže zároveň s otáčením na bříško, plazením, lezením, chozením a tak dále. Do spánku také často zasahuje separační úzkost, jelikož děti potřebují větší blízkost a podporu rodiče. To je často ten okamžik, kdy se stěhují do rodičovské postele. Spánek se vyvíjí spolu se všemi těmito změnami v celkovém vývoji. První tři až čtyři měsíce života má miminko jiný spánkový cyklus než po druhé regresi, což je z hlediska vývoje velice důležité, protože děti začínají spát podobně jako my dospělí. Často potřebují měnit způsob uspávání, někdy i prostředí spánku. Nebudu vám lhát, je to pro ně velká jízda, ale nemusíte jí protrpět, můžete si ji i užívat.
Zmínila jste přesun dítěte do rodičovské postele. Co si o spaní miminka v posteli s rodiči myslíte?
Spánek miminka s jeho maminkou je pro něj naprosto přirozený. Když v roce 1990 začali vědci provádět výzkumy ohledně bezpečného spánku, přišli s názorem, že je společný spánek nebezpečný. Tenkrát se v USA, Kanadě i všude možně po světě dělaly obrovské kampaně proti společnému spánku, například ve formě billboardů, kde spalo dítě se sekáčkem na maso a bylo zde uvedeno, že je společný spánek vlastně stejné nebezpečí. Tyto výzkumy však nebraly v potaz ostatní rizika, které se společným spánkem souvisí, jako jsou alkohol, drogy, kouření, obezita a další. Tím pádem nebylo možné zjistit, zda je nebezpečný opravdu společný spánek nebo společný spánek s rodičem pod vlivem. Nikdy tedy nebylo oficiálně potvrzeno, že je společný spánek při dodržování všech bezpečnostních zásad nebezpečný. Nejnovější výzkumy ukazují, jak je společný spánek naopak pro dítě prospěšný v budování citových vazeb, v pocitu bezpečí a jak to může ovlivnit jeho chování v dospělosti. Pro kojící maminky je to také dost často vysvobozením od neustálého vstávání k postýlce a tedy i úleva a větší odpočinek. Každý den vidím na sociálních sítích přeplněné dětské postýlky a vždy si říkám, že by to miminko bylo ve větším bezpečí s maminkou v posteli. Já jsem tedy za společný spánek, ale pouze v případě, že to všem členům rodiny vyhovuje a je to bezpečné.
O Anně
Anna Růžičková je spánková konzultantka pro děti do čtyř let. Sama má ročního syna Jakuba. Poslední rok intenzivně studuje spánek dětí a zároveň pomáhá rodičům, ať už přes instagramový účet @spanekmiminek nebo díky individuálním konzultacím. Momentálně píše svou první knihu o spánku a na mateřské dovolené se ráda odreaguje čtením knih nebo právě psaním článků pro rodiče.
