Fyzioterapie hraje klíčovou roli v prevenci i léčbě pohybových poruch u dětí, a tím i v prevenci bolestí v dospělosti. Vlivem snížené pohybové aktivity a zvýšeného energetického příjmu roste v dětské populaci výskyt obezity, vadného držení těla a dalších funkčních poruch. Až 42 % dětí má během preventivních prohlídek zjištěné vadné držení těla.

Pediatr bývá často ten první, kdo si problémů všimne a doporučí návštěvu fyzioterapeuta. Během prohlídek se kontroluje, jak se dítě vyvíjí pohybově – u miminek se sleduje jestli se správně otáčí, zvedá hlavičku a podobně. U starších dětí se hodnotí držení těla a správnost pohybu.

Fyzioterapie v novorozeneckém věku

U rizikových, zejména předčasně narozených novorozenců, je fyzioterapie zásadní. Pomáhá včas odhalit, jestli se dítě vyvíjí správně, a v případě potřeby se začne hned cvičit – ideálně už do tří měsíců. Používají se speciální metody, které podporují přirozený vývoj pohybu, např. Vojtova metoda. Důležité je sledovat, jak dítě drží tělo, jak se pohybuje a jak reaguje – tyto signály mohou napovědět, zda je vše v pořádku.

Fyzioterapie v kojeneckém a batolecím věku

V tomto období se fyzioterapie zaměřuje na řešení asymetrií, opoždění ve vývoji pohybu a vzpřimování, poruch svalového napětí (hypotonie/hypertonie) a nervosvalové koordinace. Častým problémem bývá například špatně vyvinutý kyčelní kloub (dysplazie kyčlí). 

Používané fyzioterapeutické metody zahrnují Vojtovu metodu nebo Bobath koncept, jehož cílem je podpořit kvalitní pohybové vzory – aby se dítě správně otáčelo, sedělo, lezlo nebo chodilo. Nezbytnou součástí terapie je i edukace rodičů o správné manipulaci s dítětem (tzv. „handling“), protože domácí cvičení hraje klíčovou roli v efektivitě léčby.

Fyzioterapie v předškolním a školním věku

V předškolním a školním věku se fyzioterapie zaměřuje především na vadné držení těla, včetně skoliotického držení, či poruch chůze (např. vtáčení dolních končetin, ploché nohy,..). Objevují se také nervosvalová onemocnění, která se mohou projevit opožděním v motorickém vývoji (např. zakopávání, únava). 

Formování nožní klenby je přirozené do 5 – 6 let věku. Podpora ortopedickými vložkami není většinou nutná, pokud nejde o deformitu. Mnohem víc pomůže stimulace chodidel – třeba chůze naboso nebo cvičení s masážními míčky.

Cvičení probíhá zábavně, formou her a pohybu. Používají se například balanční pomůcky, lezení, různé druhy stabilizačních cvičení nebo speciální metodiky na posílení hlubokého stabilizačního systému. Klíčovou roli hraje aktivní zapojení rodičů, kteří s dítětem pravidelně cvičí v domácím prostředí. Pozornost by se měla věnovat i každodenním činnostem - sezení ve škole, spánková poloha, výběr školního batohu, sportu, obuvi apod.